Srpen 2020: Můžeme měnit sami sebe?

Kde je prostor pro sebekoučování?

Má sebekoučování smysl? Do jaké míry můžeme vlastně ovlivnit, případně změnit sami sebe? A do jaké míry naši osobnost ovlivňují dědičné faktory, na které nemáme žádný vliv?

Věda už odhalila funkci mnoha našich genů, dědičných informací, které nese naše DNA. Víme, jaké geny například ovlivňují barvu našich očí, nebo pravděpodobnost onemocnění dědičnou chorobou. Ale jsou geny odpovědné také za naši osobnost? Zdědili jsme po matce a otci také charakter?

Současná úroveň věděckého poznání vychází z toho, že vrozené dispozice tvoří asi polovinu naší osobní konstituce. Předpokládá se, že naše inteligence, charakter a temperament jsou z 50% podmíněny geneticky. Nepřicházíme tedy na svět jako nepopsaný list. Další část naší osobnosti je ovlivněná výchovou a je formována vlivy našeho okolí, zejména v dětství.

Přesto stále ještě zůstává velká oblast, kterou můžeme sami ovlivnit. Máme vliv na to, kým jsme, co děláme, jak se chováme. Své chování a jednání můžeme z velké části řídit, a sebekoučink nám umožní řídit je ještě více, než doposud. Jsme myslící lidé, a proto můžeme prozkoumávat sami sebe, své myšlenky, emoce, přesvědčení, závěry ...

Cesta od sebevědomí k sebepoznání

K tomu, abychom ze sebe dostali to nejlepší, potřebujeme dobře znát sami sebe, potřebujeme vysokou úroveň sebereflexe. Jak se naše sebepoznání rodí?

Sebevědomí

Sebevědomí znamená uvědomování si sama sebe, vědomí vlastního já. Dítě ho nabývá v raném dětství, v okamžiku, kdy je schopné vnímat samo sebe jako samostatnou bytost, oddělenou od matky.

Sebepozorování

Sebepozorování znamená dívat se sám na sebe, vidět se jakoby zvenčí, očima nezávislého pozorovatele. Předpokládá schopnost zaujmout co nejobjektivnější stanovisko vůči sobě samému.

Sebereflexe

Sebereflexe znamená cílené přemýšlení o sobě samém, prozkoumávání a posuzování vlastního já. Pokud se zaměřujeme převážně na své negativní stránky a nedostatky, má podobu sebektritiky.

Sebepoznání

Cílené prozkoumávání a posuzování vlastního já vede k sebepoznání. Uvědomuju si sám sebe, poznávám, kdo jsem a čím je charakteristické mé vlastní myšlení a jednání. Na základě sebepoznání se můžeme vědomě rozhodnout své myšlení a jednání změnit.

Můžeme objektivně poznat sami sebe?

Můžete namítnout, že přece není možné objektivně pozorovat a posuzovat sebe sama. Jak můžeme být zároveň subjektem i objektem našeho pozorování? Jak můžeme být zároveň výzkumníkem, i předmětem zkoumání?

Samozřejmě, že naprosté objektivity ve smyslu emocionální nezávoslosti vůči sobě samým dosáhnout nemůžeme. Ale to ani není nutné. Stačí, když si budeme uvědomovat několik důležitých skutečností:

  • Svět kolem nás není sám o sobě takový, nebo makový, černý, nebo bílý. Je takový, jak ho my sami vnímáme a jak si ho pro sebe interpretujeme.
  • Každý z nás se díváme na svět přes různé filtry vnímání, přes jakési naše "osobní brýle". Protože nejsme schopni zpracovávat všechny ty milióny vjemů, které na nás z vnějšího prostředí neustále dopadají, zvykli jsme si provádět určitý výběr. Vnímáme selektivně, něco do své hlavy vpustíme, něčeho si velmi intenzivně všímáme, něco naopak ignorujeme nebo vytěsňujeme. Ve skutečnosti se vždy dějě mnoho věcí, které vůbec nevnímáme.
  • To, co přes naše filtry projde, pak náš mozek nějak hodnotí a interpretuje. Ze svých vjemů si odvodíme nějaký význam. Ten je ale ve skutečnosti jen jedním z mnoha možných významů. To je důvod, proč různí lidé hodnotí stejnou situaci úplně jinak, proč dospívají k odlišným závěrům. Používáme tedy určité filtry myšlení, které si vytváříme za pomoci našich osobních zkušeností.
  • Filtry, které používáme, jsou na jednu stranu užitečné, ochraňují nás před záplavou podnětů a přetížením našeho mozku. Zároveň je důležité si uvědomit, že fitr připouští pouze náš osobní pohled na věc, a může nás omezovat, pokud chceme vidět širší obraz, pokud chceme porozumět ostatním lidem, pokud chceme vidět více možností volby. Filtr nám uzavírá pohled na jiné možnosti.
  • Pokud jsme schopni rozpoznat své "osobní brýle", které máme právě na nose, jsme schopni tyto brýle vyměnit za jiný model. Můžeme se ptát sami sebe, jaké domněnky a předpoklady nás ovlivňují. Můžeme se rozhodnout rozšířit si horizont tím, že připustíme, že na určitou věc nebo situaci jsou možné i jiné úhly pohledu. Můžeme aktivně prozkoumávat, jaké jiné pohledy mohou existovat, jak jinak je možné situaci interpretovat.

Představte si například, že váš partner po příchodu z práce vypadá mrzutě. Podíváte se na něj, a máte jasno, co se dějě? Pak právě zafungoval váš filtr. Ale co všechno by skutečně mohlo být příčinou? Je unavený. Zlobí se na vás. Zlobí se na někoho jiného. Zlobí se sám na sebe. O něčem soustředěně přemýšlí. Vzpomněl si na nějaký zážitek. Uvažuje, co všechno ještě dneska chce stihnout. Myslí na svého šéfa. Chystá se zavolat někomu, koho nemá rád. Má hlad. Má pocit, že ho při nákupu ošidili. Má radost, ale nechce to dát najevo. ..... Jaké další možnosti vás ještě napadají?

I když jste si jisti, že je vám něco jasné, že máte pravdu, vždycky existují ještě další možnosti výkladu. Než se tedy k něčemu rozhodnete, nebo než se nějak zachováte, udělejte si raději více jasno. Nesnažte se tolik interpretovat, zejména když se jedná o jiné lidi. Raději se vyptávejte, než uděláte nějaký závěr. Možná je všechno jinak.

Mnoho úspěchů v sebekoučování Vám přeje Váš kouč Irma Bohoňková!