Listopad 2021: Jak zužitkovat svůj strach?

01.11.2021

Od vykročení na cestu k vysněným cílům nás často odrazují naše vlastní strachy a obavy. Jsou to přirozené pocity, které doprovázejí většinu změn v našem životě. Jak můžeme se svým strachem pracovat? Jak ho můžeme pozitivně využít? A jak ho můžeme překonat, aby nám nezabránil v dosažení cíle?

Existuje mnoho způsobů, jak zacházet se svým strachem. Můžeme se jím nechat pohltit a ochromit. Můžeme se ho snažit popírat a navenek se tvářit, že vůbec strach nemáme. Nebo ho můžeme vyslechnout a udělat si z něj dobrého rádce.

Každý plán má vždycky svoje rizika. Je téměř nemožné zrealizovat ve svém životě nějakou změnu, aniž bychom nějaká rizika podstoupili. Když půjdeme do extrému, už jen vstát ráno z postele nebo vyjít z bytu na ulici může být rizikovou záležitostí - co když uklouznu v koupelně, opařím se při snídani horkým čajem nebo se před domovním vchodem střetnu s rozjetým elektrickým koloběžkářem?

Naše mysl má ale tu vlastnost, že některá rizika zveličuje, a navíc si ke skutečným rizikům přidává další, která jsou čistě produktem našich myšlenek a představ.

Pokud vás tedy při pomyšlení na váš cíl a naplánovanou cestu k němu přepadne strach, můžete s využitím sebekoučování postupovat následujícím způsobem:

Uvědomte si, čeho se bojíte

Položte sami sobě otázky:

  • Z čeho mám strach?
  • Čeho ještě se obávám?
  • Jaká rizika existují?
  • Co se může stát v nejhorším případě?
  • Co je moje největší obava?
  • Proč právě tohle je moje největší obava?

Napište si své odpovědi.

Rozlište reálná a nereálná rizika

Už když si svůj seznam strachů, obav a rizik sepisujete, možná si uvědomíte, že ne všechna potenciální ohrožení jsou stejně reálná. Zkuste tedy tento seznam nyní rozdělit do tří kategorií:

1. Reálná rizika

  • Co může doopravdy / s vysokou pravděpodobností nastat?
  • Co můžete udělat, pokud se to doopravdy stane? Jak byste si s takovou situací dokázali poradit?
  • Jaký "plán B" pro tento případ si můžete připravit?
  • Jaká opatření můžete udělat, abyste zmírnili případné negativní dopady?
  • Co můžete předem udělat pro to, aby taková situace nenastala?

2. Málo reálná rizika

  • U kterých vašich obav je jen poměrně malá pravděpodobnost, že se skutečně naplní?
  • Co jsou spíše "katastrofické scénáře", než reálné možnosti?
  • Kdyby to přesto nastalo, co nejhoršího by se skutečně mohlo stát?
  • Co by vám pomohlo takovou situaci přece jenom zvládnout?

3. Zcela nereálná rizika

Nereálná rizika si vytváříme pouze ve své hlavě. Mohou pramenit z naší osobnosti, z našich minulých zkušeností, z naší výchovy, z našich postojů k sobě, ke druhým lidem a ke světu celkem. Často se například trápíme obavami:

  • že se zesměšníme,
  • že budeme trapní, 
  • že si o nás druzí budou něco špatného myslet,
  • že se za nás druzí budou stydět,
  • že ztratíme tvář,
  • že někoho zklameme,
  • že nenaplníme očekávání druhých a oni nás pak už nebudou mít rádi,
  • že nás budou druzí lidé odsuzovat a kritizovat, že nás budou za zády pomlouvat,
  • že se zcela znemožníme,
  • že přijdeme na mizinu a skončíme pod mostem ...

S nereálnými obavami se bojuje mnohem hůře, než s těmi reálnými, protože ve skutečnosti neexistují, jsou jen v naší hlavě. Druzí lidé se námi většinou zdaleka nezabývají tolik, jak si myslíme - mají totiž dost starostí sami se sebou. Nikomu také nevidíme do hlavy a nevíme, co si o nás opravdu myslí, nebo co si bude myslet - jsou to pouze projekce našich vlastních myšlenek.

Ve skutečnosti jsou důsledky nereálných obav většinou mnohem menší, než si myslíme, nebo dokonce nenastanou vůbec. Nikdo se nám nebude smát, nikdo nebude zklamaný - a pokud ano, je to přece mnohem víc jejich vlastní problém, než váš. Pokud se někdo chce cítit pobaveně, povýšeně nebo zklamaně, ať se tak klidně cítí, ale vy nejste odpovědní za pocity druhých lidí, a neměli byste dopustit, aby vám zabránily v realizaci vašich důležitých cílů.

Lidem, kteří podstoupili nějaké reálné riziko, se naopak často dostane uznání, a to dokonce i když neuspěli. Druzí lidé si pak říkají: "Oceňuji jeho odvahu. Toho bych se já sám nikdy neodvážil".

Pokud jste tedy u sebe odhalili nějaká nereálná rizika, pokuste se je sami zpochybnit a vyvrátit, například za pomoci otázek:

  • Na čem konkrétním je tato moje obava založená?
  • V čem je toto moje uvažování realistické?
  • Jaké pro to mám důkazy, že to tak skutečně je nebo bude?
  • Co by o těchto mých myšlenkách řekli druzí lidé?
  • Jak mi tyto myšlenky mohou skutečně pomoci v dosažení mých cílů? Jak mě od nich naopak mohou vzdálit?
  • Jak důležité mi to bude připadat za měsíc / za půl roku / za rok?
  • Jaká jiná vysvětlení jsou také možná?

Reálné strachy a obavy jsou užitečné - pomohou nám identifikovat případná slabá místa našeho plánu, vytvořit si náhradní scénáře, učinit opatření ke zmírnění případných dopadů ... Cílem není všechny rizika předem eliminovat, to ani není možné, ale vzít je v úvahu a uvědomit si, co nám je pomůže zvládnout - naše zdroje, naše silné stránky, naše zkušenosti, možnost požádat o podporu a pomoc druhé lidi ...

Nereálné obavy jsou však zcela kontraproduktivní. Je třeba je identifikovat, pojmenovat, zpochybnit a odmítnout. Pro dosažení našich cílů nemá žádný smysl strašit sebe sama, malovat čerty na zeď a vytvářet si přehnaně katastrofické scénáře.

Pokud se přistihnete při myšlence "Kdyby se stalo ..., tak to bude strašné, protože to nezvládnu", zkuste ji nahradit alternativní myšlenkou: "Kdyby se stalo ...., tak to zvládnu, protože ...."

Co důležitého jste si uvědomil/a při přečtení tohoto článku?

Mnoho úspěchů v sebekoučování Vám přeje Váš kouč Irma Bohoňková!