Přečtěte si: Maren Fischer - Epe: Koučování. Zásady a techniky profesního doprovázení.

Německá autorka této publikace je psycholožka, deset let působila jako rodinná terapeutka a jako lektorka v poradenském a supervizím vzdělávání. Od roku 1988 působí jako poradce v oblasti managementu, zabývá se koučováním vedoucích pracovníků a programy osobnostního rozvoje.

Jak vnímá Maren Fischer – Epe koučování? Mnoha lidem slovo kouč zní trochu jako „gauč“. Tento kus nábytku, na kterém si můžeme pohovět vleže, se od dob Sigmunda Freuda v obecném povědomí pojí s psychologickým poradenstvím či terapií. Klient je v tomto pojetí vnímaný jako ne-mocný a kolem životních otázek či problémů, které řeší, se vytváří ovzduší patologie. Koučování může klientovi konečně účinně pomoci z gauče vstát. Koučování zní sportovně, asociuje představu vrcholového sportovce, který chce být nejen dobře fyzicky trénovaný, ale také mentálně naprogramovaný na úspěch, na vítězství. Člověk v zodpovědné manažerské pozici připomíná tohoto vrcholového sportovce. Cokoli podnikne, jakkoli se rozhodne – to všechno má důsledky pro něj, pro druhé lidi, pro organizaci. Výzvy, se kterými se setkává, se nedají zdolat snadno, komplexnost problémů, které je třeba řešit, někdy manažerovi přerůstá přes hlavu. V takové situaci je užitečné, když na to není sám. Když si může promluvit s chytrým člověkem, který je mu nakloněný a pomůže mu rozplést ty stovky nitek, jež se sbíhají v manažerově hlavě a nezřídka se zamotají. S někým, kdo dokáže dobře naslouchat, ale v rozhodujícím okamžiku také něco sdělí nebo položí správnou otázku. S někým, kdo zkušeným a školeným pohledem vidí, na kterých místech se to zasekává nebo zašmodrchává. S někým, kdo svému partnerovi prokazuje veškerou úctu a respekt, ale také ho otevřeně konfrontuje se zpětnou vazbou a nastavuje mu zrcadlo. Tento dialog neprobíhá mezi bezmocným, hloupým „hledačem rady“ a moudrým, zkušeným rádcem, ale mezi dvěma experty, kteří s sebou nesou různé odbornosti, jejichž sloučení přináší synergický efekt. Jeden – klient – přináší věcnou, odbornou a tematickou kompetenci, neboť je profesionálem v dané oblasti a zná nejlépe sám sebe. Druhý – kouč – je odborníkem na vedení účinného pomáhajícího dialogu, strukturování problémů, nalézaní a definování cílů a hledání nových řešení.

Podle Maren Fischer – Epe v sobě osoba kouče zahrnuje flexibilní rozmanitost rolí. Podle okolností je pomocníkem, který vysvětluje na základě vcítění, názorným učitelem, zvláštním poradcem, účastným a upřímným partnerem, efektivním trenérem a vždy mlčenlivým důvěrníkem. Kouč při své práci neklade důraz na hluboké problémové analýzy, ale spíše na cíle a řešení. V tomto pojetí se zdůrazňují přednosti a schopnosti klienta, nikoli jeho slabé stránky a nedostatky. Nezamlčují a nepřikrášlují se obtíže, nicméně se hledají také perspektivy, ze kterých lze vidět všechno jinak a pozitivně. Jde-li všechno dobře, klient neodchází ze sezení jen nově zorientovaný, ale také posílený a povzbuzený, s nově získanými kompetencemi k diagnostikování situace, k vyjasňování vlastních záležitostí, se schopností navazovat kontakty a řešit problémy.

Jaké techniky a nástroje kouč v konkrétní situaci použije, záleží na mnoha okolnostech. Před použitím jakékoli techniky by si kouč měl položit tyto otázky:

- Umožňuje partnerský dialog?

- Zůstává zachována vlastní zodpovědnost klienta?

- Pomáhá ke svépomoci?

- Podporuje hledání odpovídajících cílů a přiměřených možností řešení?

- Podporuje důvěru, suverénní jednání a osobní vývoj?

Fischer – Epe zdůrazňuje, že ať už kouč používá jakékoli nástroje, musí je používat zodpovědně, znát jejich účinky a nepřekračovat hranici mezi koučováním a terapií.

Základním postojem kouče je aktivní naslouchání. Kouč vytváří vlídný a přijímající rámec, ve kterém se klient může otevřít a představit své subjektivní způsoby nazírání. Vzdává se přitom výkladů a konfrontací, zdůrazňuje zodpovědnost klienta a podporuje jeho ujasňování věcí a sebeprožívání. Aktivní naslouchání probíhá na třech rovinách:

1. Oceňující zájem (kouč je „naslouchající ucho“)

2. Obsahové porozumění (kouč hledá společného jmenovatele klientových výpovědí)

3. Emocionální pochopení (kouč se vžívá do klientova rozpoložení a mluví mu ze srdce).

V průběhu rozhovoru je pro kouče důležité udržet si přehled a orientaci. V každé fázi rozhovoru si kouč musí být vědom, co právě dělá a k čemu to směřuje. Kromě představy o struktuře a průběhu rozhovoru si kouč také musí udržet přehled o tématech, problémech, cílech a zdrojích klienta. Fischer – Epe k tomuto účelu využívá tabulku, kde rozlišuje, z jaké perspektivy klient hovoří (osoba – tým – podnik) a s jakou oblastí kompetencí se jeho zadání pojí (odborná a tématická kompetence – organizace a řízení procesů – sociální a personální kompetence – strategické kompetence). Jinou formou, jak si v koučování udržet přehled, jsou vizualizace. Fischer – Epe pracuje s obrazy, které během dialogu s klientem znázorňuje na tabuli. Ještě efektivnější je, když tyto obrazy nakreslí klient sám.

Když je zadáním klienta jakýkoli problém v komunikaci, využívá Fischer – Epe v koučování tzv. „čtverec interakce“ (komunikační model zpracovaný Schulzem von Thun). Podle tohoto modelu má každé sdělení čtyři stránky:

1. Věcná stránka : obsah, co konkrétně chce klient sdělit

2. Zpráva o sobě: co tímto sdělením vypovídá klient sám o sobě, o svých pocitech, postojích

3. Odkaz na vztah: co tímto sdělením vypovídá klient o druhém, jaký je jeho vztah a co si myslí o příjemci sdělení

4. Výzva: jakou reakci očekává klient od příjemce sdělení.

Ujasnění těchto čtyř stránek pomáhá klientovi vyjadřovat se srozumitelně, projevovat se dostatečně věrohodně a transparentně, chovat se vůči druhým lidem konstruktivně a jasně ukazovat, jaké cíle sám sleduje a jaká očekávání má vůči druhým. Při analýze zaběhnutých konfliktních struktur v komunikaci je užitečný tzv. „model začarovaného kruhu“. Klientovi pomáhá pochopit, jak sám přispívá k udržování konfliktu a podle jakého vzorce tento konflikt probíhá. Aby klient lépe rozuměl vlastnímu chování, používá Fischer – Epe analogii „vnitřního týmu“. Jednotlivé role, postoje, vnitřní zápasy a konfrontace klienta znázorňují „vnitřní postavy“, členové „vnitřního týmu“, které spolu diskutují. Důležité je, aby každý člen vnitřního týmu dostal slovo a mohl vyjasnit své stanovisko.

Každá kapitola knihy je doplněna konkrétními příklady použitých technik a ukázkami reálných koučovacích rozhovorů. Slouží tak čtenáři jako užitečné vodítko a inspirace jak při práci s klienty, tak i při sebe-koučování. Kniha Maren Fischer – Epe je k dispozici v českém překladu a vyšla v nakladatelství Portál v roce 2006.